JAVORNICKÁ KRONIKA DO ROKU 1926 | Lipno - Šumava

Obec Javorník – Tejmlov Založena: R 1926 Starosta Josef Šalát 1 Ve stínu lesů naší Šumavský leží ukryty vesničky Javorník a Tejmlov. Kraj krásný, ale chudý. Obyvatelé nemají zde blahobytu, ale přec nevidíme na ustaraných tvářích nespokojenost, naopak, každý s láskou a radostí obdělává ten kousek svého políčka v naději, že odměnou bude mu chléb. Nestačí ovšem k výživě rodiny, proto musí skoro všichni muži v létě jinam na práci., aby rodina netrpěla hladem. Ženy a děti samy pak v létě starají se o chudičké hospodářství. Velkým dobrodincem našeho lidu jest les. Jím snad příroda chce nahraditi ostatní nedostatky. Ovšem přes to, jako všude, i bída jest zde někdy hostem, ale přec každý miluje svou chodičkou vesničku a jistě nezaměnil by svůj domov s nikým. Vznik vesnice Javorník a Tejmlov leží v okresu kašpersko horském a patří k hejtmanství sušickému. Vznikly as postupem jako všecky naše vesničky a města. Prvním stavením zde bylo Dolejšů p. Hucek v Tejmlově, ostatní pak pomalu přibývaly. Příslušnost obec. a škol. Obě vesnice náležely k obci stachovské, která v minulosti byla jednou z největších na Šumavě. Také dítky navštěvovaly školu stachovskou. Teprve kolem r. 1860 zřízena byla škola soukromá a zároveň obě vesnice zproštěny všech platů ke škole farní. Dávky školní Dříví však museli stachovské škole dávati jako dříve a sice Javorník půl sáhu a Tejmlov sáh. Způsob vyučování Tehdy každý soused musel ve své světnici nechati vyučovati a sice tolik týdnů, kolik dítek měl. P. učitele po ten čas musel živiti, mimo toho měl učitel plat 1 zl. 20 kr. ročně z jednoho dítka. Vyučovalo se hlavně čtení, psaní a náboženství, poněvadž k ostatnímu nebylo prostředků. Náboženství vyučoval obyčejně také učitel, duchovní zavítal do školy jen příležitostně. Tito první rozsévači vzdělanosti v zapadlém kraji, ač již mrtvi, žijí posud v paměti bodrého lidu, který s láskou dosud jich vzpomíná. Zvlášť naše dobré babičky rýdy o svých učitelích vyprávějí pohádky vnoučatům. Zrušení šk. soukromé Později však šk. Zákon zapověděl školy pokoutní a ani žádosti občanů nebylo vyhověno. (Aby vyučovalo se podomně i nadále). Pronajmutí místnosti Panu Vyvrhelovi, starostovi stachovskému c. k. šk. rada nařídila, aby pronajal byt pro školu (V Tejmlově u p. K. Vintra, kde se vyučovalo až do r. 1878). Dary obce Obec, ač chudičká přec koupila pro školu obraz císaře Fr. Jos. I., prince Rudolfa, princezny Stefanie, kříž, mapu království českého a razítka. Později pak skříň. Okresní školní rada , hledě k chudobě obce, darovala škole naší počítadlo. Místní školní rada pak nákladem obecním zřídila šk. Zahrádku, měřící 45 sáhů. Ze školky přečínské pak později do zahrádky byly dány a nasázeny stromky. Později jeden jasan ze šk. zahrady přesazen byl za stodolu „Kovářových“. Později místní školní rada koupila por školu teploměr. Prvním dozorcem místní šk. R. byl p. K. Uhlíř z Javorníku. Poměry obce Aby tato kronika ukazovala v budoucích časech jasný obraz v Javorníku a Tejmlově, nutno podotknouti, že následkem připojení k obci stachovské, nemohla své poměry jinak zlepšiti a že již dávné přání obyvatelů bylo míti svého starostu, své zastupitelstvo. Bohužel k tomu došlo teprve nedávno. Znemožňovaly to jednak chudoba a pak také jakási nesvornost občanů tejmlovských a javornických. Počala pro stavbu školy. Stavba školy Obec přes své bídné poměry pomýšlela na stavbu školy. Javorničtí i Tejmlovští žádali zemský výbor o podporu, kteréž se jim dostalo v obnose 2.000 zl. Teď ale nebylo rozhodnuto, má býti škola v Javorníku či Tejmlově? Okr. šk. rada, aby učinila konec rozbrojům, rozhodla, že škola bude státi v Tejmlově a sice na pozemku, který dal zdarma Aug. Uhlíř, kovář v Tejmlově. Všeobecný úsudek však o této škole není příznivý. Jednak stojí na místě vlhkém a i místnosti mají své nevýhody. Obec má z toho velkou škodu, poněvadž mimo jiných oprav, podlahy velmi brzy hnijí. Později museli občané po mnohých hádkách udělati kol školy kanál. Tolik as o budově školní. Svěcení školy Obyvatelé přáli si také míti svou školu posvěcenou. Dali k tomu účelu obnos 3 zl. K tomu došlo však teprve r. 1887, ač škola stála již několik roků. Vysázení stromů R. 1891 v dubnu vysázeny stromy při cestě od statku Fer, Vintra k chalupě p. Kramla v Tejmlově (20 topolů), u kříže „Horejších“ dvě lípy a na cestě u školy k Jvorníku 4 jeřáby. Později přisázeny stromy jiné. Dar Bedřich Knorré, hraběcí lesmistr ze Zdíkova daroval pro okrasu naší školy 2 lípy. Nedostatek vody R. 1893 byl velice suchý podzim, takže v době od 2. února do konce března byla nouze o vodu Požár v Javorníku Od r. 1893 nestalo se u nás ničeho zvláštního. Až dne 1. července 1897 o 2 hodině ranní vypukl neznámým způsobe oheň v Javorníku u Jana Kramla (u Vacků), jenž rozšířil se na 2 sousední stavení Jana Kramla (U Sylvínů). Vše shořelo úplně a obyvatelé s nouzí zachránili dobytek a peřiny. Pohořelí byli na vše pojištěni. Drahota R. 1898 byla celou zimu velice drahá mouka (1 kilogram (č. 1) mouky stál 30 h.). Tato okolnost a menší úroda loňská přivedla lid zdejší do dluhů a přinutily lid dříve než obyčejně do „světa“ na výdělek. Dítky tehdy ani mnoho do školy choditi nemohly, poněvadž konaly práce polní. Příčinou byla také válka španělská s Amerikou, která skončila 19. srpna 1898. V létě však bylo levněji, jelikož úroda týž rok byla hojná. Lidová knihovna R. 1901 „Národní jednota pošumavská věnovala nám skříň (za 24 K) pro lidovou knihovnu, která tehdy čítala 50 svazků. Tyto dary vyprosil řídící učitel p. Třesohlavý a knihy půjčoval lidem sám. Odboru „Národ. jed. pošum.“ Dosud v obci nebylo. Uvítání arcivévody Rainera Téhož roku jel přes Stachy arcivévoda Rainer, k jehož uvítání dostavili se i obyvatelé naší vesničky. Osypky u dětí Dne 7. července onemocnělo zde 19 dítek spalničkami. Tehdy i škola na několik neděl musela býti uzavřena. Tuhá zima Zima v r. 1902 byla s počátku velmi krutá. Teprve v březnu r. 1903 byla mírnější, takže o sv. Jiří byl krásný sluneční den. Ale již v dubnu začal padati sníh a byly veliké vánice. Sněhu bylo cm. Krupobití a subvence 16.června toho roku bylo zde strašné krupobití. Státní pokladna udělila naším občanům subvenci v obnosu 1.000 K, která rozdělená byla 19. prosince 1908. Tělocvična Nákladem 12 zl. zřízena byla r. 1903 tělocvična (letní) pro školní dítky. Jednání o 2. třídu V létě 1905 jednáno o zřízení 2. třídy šk., poněvadž jedna třída nestačila pro značný počet dítek. 1906 zemská šk. Rada dovolila zřízení II. Tř. postupné. Vyučovati se v ní počalo 1908, a sice výminečně 7 a na čas potřebný pronajata byla místnost v Javorníku. Učitelem stanoven p. Kniha. Napadnutí sněhu R. 1905 v polovici října napadlo u nás přes půl metru sněhu, který vydržel 18 dní. Krutá zima Zima r. 1906 byla velmi krutá. Závěje zde byly až 2 metry vysoké a u Šťourákovic lesa nebylo vůbec ničeho viděti kromě sněhu 3 vysokého. I zvěř pomrzla. Odbor „Nár. jed. poš.“ V březnu 1907 ustavil se zde odbor „Nár. Jednoty Pošumavské“, pro Javorník a Tejmlov. Čechů bylo 48 a předsedou byl p.Fr. Hanalík v Javorníku čp. 5. Volby do z. sněmu Dne 28. února 1908 byly volby do zemsk. Sněmu. Jubilejní stromky V květnu na památku 60ti letého panování cís. Fr. Josefa I. rozdány některým občanům stromky k sázení. Ferd. Kraml čp. 72 5 stromků K. Uhlíř čp. 15 3 -„- K. Uhlíř čp. 6 2 -„- Ig. Fišper čp. 83 1 -„- Fr. Kraml čp. 10 1 -„- Polévkový ústav Dnem 7. ledna 1909 počíná zde polévkový ústav, t. j. které zůstávaly přes poledne ve škole byly poděleny zdarma polévkou. Silnice ze Strašeně přes Javorník do Stachů 20. května 1909 konalo se zde šetření o zřízení silnice ze (Stachů) Strašeně do Stachů a Vacova. Okresní výbory měli schváliti její zřízení přes Tejmlov. 8 Úmrtí učitele Pasovského Dne 2. července 1911 zastřelil se ve svém bytě v Javorníku učitel Pasovský, následkem duševní choroby, která byla na něm pozorována. Veliká sucha Téhož roku byla veliká sucha. V celém Tejmlově, mimo čp. 2 a 13, nebyla voda, v Javorníku než v čp. 6, 10 a 9. Mírná zima Proti dřívějším létům, byla r. 1912 ku podivu mírná zima s malounko sněhem. Kde jinde byly metrové závěje, tam tentokráte asi 15 cm sněhu nebylo. Počátkem března ani sníh viděti nebyl. Jednání o přístavbě školy 22.11.1913 byla zde státní komise a nařídila, aby byl zřízen plán přístavby II. Třídy. Při dvou schůzích občané usnesli se stavěti patro, ale pro nedostatek peněz nepokročeno sice ve stavbě hned a tu vypukla světová válka. Válka Světová válka měla původ v napětí mezi Německem a Anglií, které trvalo již 20 roků.m Povstaly tak dvě skupiny, Rakousko-Uhersko s Německem proti trojdohodě Anglie, Rusko a Francie. Itálie utvořila pak trojspolek s Rakouskem a Německem. Podnět k válce 26. června 1914 zavražděn byl v Srbsku následník Rakousko-Uhers. Trůnu Fr. Ferdinand d´ Este s manželkou. Rakousko žádalo na Srbské vládě záruku proti štvaní v Bosně. Srbská vláda na všechny podmínky nemohla přistoupit a tak Vídeň vypověděla 28. července 1914 Srbsku válku. Rusko Německo brzy na to vypovědělo válku Rusku. Turkové Později k Rakušanům a Němcům přidružilo se Turecko a k Srbsku Černá Hora. Itálie však přidala se r. 1915 k trojdohodě, čímž povstala „Čtyřdohoda“ (Itálie, Anglie, Francie a Rusko). Čtyřspolek Proti ní bojoval Čtyřspolek (Rakousko-Uhersko, Německo, Turecko a Bulharsko) Válka vedena na 4 frontách evropských(ve Francii, Polsku, Srbsku a Itálie)2 asijských (v Egyptě a Dardanelách. Rozhodující události války 1914 R. 1914 pronikli Němci Belgií až k hranicím Francie a spěchali k Paříži. K ústupu však přinutil je v bitvě na Marně velitel francouzský Joffre (Žofr). Rakousko také v Srbsku utrpělo porážku, ačkoliv Srbové trpěli nouzí a řádil mezi nimi tyf a cholera. Rusové zmocnili se Lvova a pronikli až do Uher – Generál Hindenburg (Němec) však v zimě připravil Rusům krutou porážku Mazurských jezer. Rusové pak zmocnili se Krakova Přemyšlu. 1915 Rusové zatlačeni k Varšavě. Vojska rakousko-uherská v Karpatech přezimovala, a trpěla strašně mrazem a spoustami sněhu, poněvadž na zimu nebyla opatřena. Srbsko napadeno přesilou nepřátelů hájilo se s hrdiností, jakou dějiny posud nepoznaly. Němci a Rakušané se spojenci pálila města a vesnice, vraždili, zmrzačovali a zabíjeli děti, ženy a starce, po krutých a zoufalých bojích zmocnil se čtyřspolek přec Srbska a Černé Hory. Čtyřspolek, či ústřední mocnosti ocitli se na vrcholu moci, takže se zdálo, že budou vítězem ve světové válce. 1916 Němci vrhli se nyní na Verdun, aby tudy otevřela se jiná cesta do Paříže. Ale Francouzové obětavostí a vytrvalostí způsobili jim ztráty. Tento nezdar těžce poškodil slávu Němců. I na řece Sommě byli od Francie a Anglie poraženi. Vůdcem čtyřspolkových vojsk byl maršálek Hindenburg. Porážka Rumunů. Největší námořní bitva t. r. byla u Skageraku, která zůstala nerozhodnuta. Němci počali užívati ponorek, které potápěly nejen lodi válečné, ale i obchodní. Z toho vzrostlo i nepřátelství Německa a států severoamerických. Ústřední mocnosti překvapily svět prohlášením Polska zas dědičné království. 21.1. zemřel Fr. Josef I. a na trůn Rakous.-her nastoupil degenerovaný, slabý a nerozhodný Karel. T. r. objevilo se první mírové hnutí, ale pro zpupnost Němců nedošlo k mírovému jednání. 1917 Největším nepřítelem Němců byla Anglie. Proto tito vyhlásil jí válku ponorkovou. Učinili jí sice veliké škody, ale nezničili. Válka ponorková škodila zvláště farmářům severoamerických a proto president Vilson vypověděl Němcům válku. V bitvě na Sommě užili Němci proti Francouzům i jedovatých plyn a chrličů plamenů. Vynálezem Angličanů byly tangy (brněné vozy). Současně bojováno i u Šmen de Dam. Obnoveno také jednání o mír, které však bylo hr. Ot. Černínem zamítnuto, čímž tento nevědomky přispěl k rozkotání Rakouska-Uherska. V březnu vypukla v Rusku revoluce, car byl sesazen a prohlášena republika. Skvělých vavřínů dobyla československá brigáda v bitvě u Zborova. Němci však měli opět naději na vítězství a tím naděje Slovanů na osvobození byly opět oddáleny. 1918 V tomto roce rozhodnut generálem Fochem konec války a zároveň i konec Rakouska-Uherska. Válečné půjčky Naše beztoho chudičká obec byla také donucena k upisování válečných půjček. Červený kříž Správa školy během války několikráte konala sbírky pro Červený kříž, načež došlo sem i poděkování od ministerstva. Drahota Ačkoliv vláda pečovala dosti o mírné ceny všeho potřebného a vydávala maximální ceny, byla ve světové válce drahota nesmírná. Průměrně vystoupily ceny 3 – desateronásobně a sice i v produktech, kde to bylo neodůvodněné, ku příkladu v mýdle, svíčkách a podobně. Opatřování mouky V prvním roce války bylo v Tejmlově a Javorníku zle. Nikdo, ani úřady nestaraly se o stravování. Obec nedbala, neb ve výbor byli většino kupci a rolníci, kteří měli své zásoby. Nyní se ukázalo, že „zlá rada svého pána bije“. Majitelé č. 6 a 12 této obce zkazili jednání k odtrhnutí naše obce od Stachů vedeného a proto tato obec musela trpěti takovou bídu. Teprve velikém úsilí správy školy a žen z Tejmlova a Javorníka podařilo se pohnouti hejtmanství, aby dovolilo mlynáři v z Drůždí u Malče semlíti 7 q žita, pro nás vykázaného. Také ženy z Pařezí a Stachů šly do Sušice k p. hejtmanovi a do zásobovacího výboru zvolen správce naší školy a p. farář ze Stachů. Společnému úsilí těchto mužů podařilo se umožniti pravidelnější dovoz mouky. Co vše zkusili jsme během války, ani vypsati se nedá. Dnes zdá se nám býti vše snem a proto zbytečno o tom psáti. Zemřelí ve válce Nelítostná válka vyžádala i naší vesničce své oběti. Na ruské frontě padl p. Karel Uhlíř, rolník čp. 6 v Javorníku. Zemřel, střelen kulí z pušky do hlavy. Na srbské frontě, dne 6. února 1915 zemřel V. Uhlíř, syn z čp. 2 v Teljmlově. Raněn byl šrapnelem. Dále Fr. Voldřich, Fr. Venclík, Fr. Uhlíř, Fr. Havlík, Fr. Blahout. V. Grabmiler, Fer. Blahout, všichni z Javorníka. R. Kraml, Fr. Vintr, J.Kraml, Fr. Vrtílka, Fr. Franta, K.Kraml a V. Uhlíř, z Tejmlova. Poměry finanční Hned po vypuknutí války zmizely z oběhu zlaté a stříbrné peníze, byvše většinou poschovány opatrným obecenstvem. Zkvétalo proto papírové hospodářství a záplava papírových peněz byla příčinou všeobecné drahoty. Přes to však lidé, ačkoliv měli peníze a prosili, ničeho nedostali, nebylo. Poměry hospodářské Stát s nedostatku zakročil proti obyvatelstvu rekvisicemi, které drancovaly lid, zvířectvo a půdu. Při všech dodávkách trpěly Čechy nejvíce. Lidu vydávány cukřenky, chlebenky, tabačenky a j., někdy ovšem zůstal lidem jen papír, neboť poukázané věci ani nedostali. Nebylo tedy divu, že za války trpěli jsme nejhorší bídou, hladem a různými chorobami. Hladové zástupy žen a dětí, které celé dny i noci čekali „ve frontách“, na bochníček páchnoucího kukuřičného chleba, neb trochu zkažené mouky, byly udržovány v klidu jen násilím. Všichni schovávali před rekvisicemi co měli, a ze strachu před hladem sháněli za každou cenu potraviny, s tlumokem na zádech,a v noci. Úpadek mravů Válka ničila nejen tělesně a hospodářsky, ale i duševně. Zvláště lichvářství a krádeže byly v „rozkvětu“. Prohlášení české samostatnosti 24. října 1918 rakouské armády byly poraženy a zbylé vojsko se rozutíkalo. Rakousko žádalo okamžité příměří. Této okolnosti využili politikové našeho národa sdružení v Národním výboru ku prohlášení samostatnosti. 28. října 1918 vydán první zákon, jimž prohlášeno jest zřízení samosprávného státu československého. Všichni jsme slibovali poslušnost nové prozatímní vládě a po všech nivách vlasti zavládla nevylíčitelná radost. Epidemie chřipky Na podzim r. 1918 panovala u nás epidemie chřipková. Lid náš nazval ji plicním morem. Skoro každý onemocněl bolením hlavy, silným kašlem a Horečkou 40o. Mnohým lidem, zejména mladším, tekla krev z nosu a úst. Celé rodiny najednou ležely. I úmrtnost byla značná (as 15%). Oslava naroz. pres. Masaryka Dne 7. března 1920 slaveny u nás i ve všech oblastech republiky 70 leté narozeniny prvního presidenta, tatíčka T. G. Masaryka. Slavnost odbývala se ve škole za účasti občanů i šk. Dítek. V den tento vyhlášena i ústava a spjaty proto navždy s tímto, pro nás všechny tak významným dnem. Prapory, jež tento den vlají po celé republice, nechť jsou hlasateli, že položen byl základ našeho ústavního života, že po 420 letech náš stát má opět ústavu, s podpisem osvoboditele, Masaryka. Mobilizace Dne 25. října 1921 vyrušeno opět nejen obyvatelstvo naší obce, ale celé republiky. Zvláštní povel totiž přinesl zprávu, kterou vyzváni vojíni narození v r. 1895 a mladší, aby ve 24 hodinách dostavili se k vojsku. Vyhláška vyvolala velký rozruch, neboť přestala hrozná válka, už zase hrozila jiná. Příčina, bývalý císař Karel dal se převésti do Maďarska, aby 15 se tam zmocnil vlády. Plán se však nezdařil a tím odpadla i příčina k válce. Vojáci byli proto již v listopadu Samostatnost obce R. 1922 po dlouhé a namáhavé práci vešla v platnost samostatnost naší obce Javorníku – Tejmlova. Máme od té doby své obecní zastupitelstvo, svého starostu, svou místní školní radu. Prvním naším starostou je p. J. Šatát. Řídí obec ke spokojenosti všech a tato pod jeho rukou zkvétá. Odměnou budiž mu myšlenka, že až jeho zde nebude, bude žíti jeho světlá vzpomínka naší zapadlé vísce a že naše šumné lesy budou vyprávěti o prvním našem starostovi. Kéž ještě dlouhý čas řídí obec naši! Stavba nové školy Již před rokem vyskytly se hlasy o stavbu nové školy v Javorníku. Ale neuskutečnilo se z toho ničeho, jen plány, které stály 600 K. O placení těchto vznikl nový spor, jehož rozřešení dalo obci mnoho práce. Pak asi tento obnos dán rozpočtu nově ustanovené obce Javorníku. Pomník Horečka stavění pomníků padlým vojínům ve světové válce, zachvátila i naši obec. Všude pomník, všude pamětní deska a my máme zůstati vzadu? Ne! Postavili jsme si pomník s nákladem 1.100 Kč. Posvěcen byl p. farářem Čechem v r. 1923. Jsme na naň hrdí, vždyť připomínati bude i v době budoucí jména hrdinů naší vesničky, kteří za vlast život obětovali. Jdouce okolo smekněte a zašeptejte: „Spěte klidně v cizí zemi, vy osvoboditelé naši! Kéž ta cizí země vám jest lehkou a měkkou, jako naše česká hrouda! Jste mrtvi pro svět, ale v paměti naši žijete vždy a v každé době!“ Národní pouť V červenci 1924 konala se u nás první národní pouť, na podnět Nár. jed Pošumavské (odbor Kašperské Hory). Výnos peněžní má býti věnován na stavbu rozhledny na vrchu Javorníku. O zřízení této jednalo se již před válkou, ale tato umlčela všechen zájem. Teprve nyní opět naši turisté ocenili znovu krásu rozhledu z vrchu a odvážili se k velkému dílu. Zvláštní dík musíme mimo jiných vysloviti p. řediteli Šafhauserovi a p. starostovi Šalátovi, kteří o zdar slavnosti se velice přičinili. Druhá národní pouť konána v červenci 1925. Krupobití V srpnu 1925, několik dní slunce přímo pálilo, takže se zdálo, že vše velikým vedrem zhyne. Jednoho dne večer však na západě náhle „vylezl“ malý mráček. Ani ne za půl hodiny na západě obloha nabyla barvy šedé, blýskalo se z dáli duněl hrom. As ve 21 hodin začal veliký vichr a padati kroupy tak hustě, že v 5 minutách byla celá krajina bílá. Kroupy byly veliké jako ořech. Nebylo tedy divu, že v mnohých domech i okna byla vytlučená. Při tom však neustále se blýskalo, čili (jak naše babičky říkají), „nebe bylo stále otevřené“. Nikdo ničeho podobného nepamatoval, ačkoliv žijí zde lidé již dosti staří. Pravá hráza objevila se však teprve ráno. Po úrodě ani památky. Vše do země zatlučeno, takže stěží jsme poznali, kde které obilí včera bylo. Veliké neštěstí potkalo tehdy naši milovanou Šumavu. Jinde nebyly sice kroupy, ale za to veliká povodeň, takže i domy byly odplaveny. Bodří naši lidé, mnozí čekali konec světa. Následkem této pohromy zkusili jsme dosti bídy a nouze!