ŠUMAVSKÝ MASOPUST PŘED STO A VÍCE LETY | Lipno - Šumava

Masopust je v lidové obřadnosti období od svátku Tří králů 6.ledna až do začátku velikonočního postu, který zahajuje Popeleční středa. Obřady a obyčeje spojené s masopustem souvisí původně se zemědělským kalendářem, který pro tento čas již naznačoval přechod k jarním pracím. Masopust je obecně charakterizován společenskými zábavami, hrami a maškarními průvody. Masopust, v románských zemích zvaný karneval (carnovale), což znamená rozloučení s masem, vrcholí posledními třemi dny, tzv. ostatky - masopustní nedělí, pondělím a úterým.

Zajímavá svědectví o průběhu masopustu na Šumavě v době před sto a více lety poskytují zápisy místních kronikářů. Zvlášť cenný materiál shromáždil také německý národopisec Šumavy Josef Schramek. Podobně jako jinde tak i šumavský masopust měl svůj vrchol v posledních dnech před Popeleční středou. Byl to čas veselého hodování a tancovaček. Hospodské tancovačky začínaly mnohdy už kolem třetí hodiny odpoledne a trvaly až do rána příštího dne. Zvlášť vytrvalí účastníci tanečních zábav končívali prý až kolem desáté či jedenácté hodiny dopolední. Většinou tančili mládenci jen se svou milou, ženatí muži vždy se svou ženou. Hudební přestávky vyplňovala místní děvčata dvouhlasým zpěvem šumavských lidových písní. O masopustní sobotě se konaly zabíjačky a připravovaly se vepřové hody. Masopustní neděle se na horní Šumavě chápala jako posvátný a slavnostní den. Podle starého obyčeje bývaly k snídani koblihy, které se měly zapíjet výhradně kořalkou. Masopustní pondělí bylo na Šumavě posledním dnem, kdy se před obdobím postu směly konat svatby. O tomto dnu měly v účasti na tancovačkách přednost manželské páry a svobodní zůstávali povětšinou doma. Tento zvyk si vynutila skutečnost, že na masopustní neděli a masopustní úterý byli všichni mladí, tedy i děvečky a čeledíni, u muziky. O masopustním pondělku bylo střídání, mladí zůstali doma, starali se o dobytek, hospodářství a domácnost, zatímco „staří“ se nerušeně poveselili.

Masopustní úterý, které se drželo jako den sváteční, bylo nejvýznamnějším a nejveselejším dnem konce masopustu. K obědu si o tomto dni staří Šumavané dávali vepřové s knedlíkem a zelím. Po celé odpoledne, večer až do půlnoci se provozovaly „maškarády“ - maškarní průvody a tancovačky. Maškarní průvod byl pro venkovany jedinečnou podívanou. Snad všichni, staří i mladí, vybíhali ven, aby viděli tu pestrou směsici nejroztodivnějších maškar a sledovali rozverné scénky, které uváděl Kasperl nebo Hanswurst. Vystupovaly tu divá žena s rozcuchanými vlasy, žid s dlouhým vousem, medvědář, harmonikář, kolovrátkář, kobyla atd. Maškary bývaly po domech obdarovány penězi nebo koblihami. V šumavských městečkách bývaly tyto masopustní průvody mnohem velkolepější než na vesnicích. Kromě klasických figur se tu namnoze objevovaly postavy, které karikujícím způsobem reagovaly na nedostatky a vady v chování a jednání některých místně dobře známých osob. Byl to tehdy vlastně pokus o místní satiru. Před konáním masopustního průvodu objížděl na koni nejživější ulice a uličky města vyvolávač, oblečený jako harlekýn. K ohlašování průvodu a laškovných scén měl zvláštní velkou troubu zhotovenou z lepenky. Tento harlekýn pak jel také v čele masopustního průvodu. Měl v ruce ohromný bič, kterým neustále práskal. Za harlekýnem následovala muzika s naparáděným kapelníkem. Průvod pokračoval pestrým rejem těch nejroztodivnějších masek. Některé maškary pronásledovaly náhodné nebo vyhlédnuté oběti v obecenstvu, kterým ušpinily obličej, například směsí bláta a pilin. Podobně řádily maškary představující kominíky, kteří sazemi poznamenávali zejména tváře hezkých děvčat. Pozornosti diváctva se těšily postavy napůl bíle a napůl černě oděné, označované jako léto a zima, z dalších pak žid s pytlem, invalida, myslivec, fotograf, koza, kobyla nebo krásná markytánka, servírující za úplatu pálenku. Ke konci průvodu se objevoval povoz tažený voly, na kterém trůnil tlustý Bakchus, pokuřující z obří dýmky. O kus dál odpočíval na voze pod plachtou v náznaku orientální  nádhery Turek se svou družkou. V závěru průvodu tu byli zpěváci žertovných písní, medvědi, opice atd. Nakonec maškarní průvody i se svými diváky vcházely do hostinců, kde se tančilo a prováděly další žertovné scény. Zde se pak před půlnocí konávalo také pohřbívání Masopustu ( někde pohřbívání „Bakusa“), přičemž se vtipně travestovaly pohřební obřady. Když odbíjela půlnoc, která dělila masopustní úterý od Popeleční středy, ustával veškerý masopustní rej a tak i na Šumavu přicházela vážná doba čtyřicetidenního postu.

PhDr. Vladimír Horpeniak,
Muzeum Šumavy Kašperské Hory