VÝSTAVBA POHRANIČNÍ ROTY SMRČINA | Lipno - Šumava

S laskavým svolením autora přinášíme úryvek z knihy Mgr. Zdeňka Šmídy o životě pohraničních jednotek u šumavských hranic – informace zde.

My to dnes nepochopíme, ale tenkráte to bylo považováno za naprosto normální. Lakonicky řečeno - mimořádná situace si vyžadovala mimořádná opatření.

V nezvykle krátké době od poloviny října 1950 do zaujetí nové sestavy Pohraniční stráže (tj. k 1. lednu 1951) musely být vybudovány a upraveny nové objekty pohraničních rot a praporů.

Tam, kde nebyly vhodné objekty (např. celnice, zámečky, školy, hostince) nebo se nedaly adaptovat, bylo rozhodnuto vybudovat dřevěné UBA baráky. UBA baráky se budovaly zpravidla v šumavských lesích u hranic. Šumavské lesy se vyznačovaly hustou pokrývkou smrkového porostu, z hraničních hřebenů do lesů stékají pramenné potůčky a jsou zde mokřady. To vše mělo za následek nejprve vykácení a odvodnění planiny, na které měla být postavena rota. Dále musel být zarovnán terén, což se dělo zejména odstraněním pařezů.

Dřevěné baráky byly budovány zpravidla na pilotech. Cihly se použily na obezdění komínů a podezdívku budovy, dále byly v UBA barácích zděné umývárny a WC. Výstavba se prováděla většinou nezkušenými pracovníky - to bylo radosti, když byl mezi pohraničníky někdo od řemesla. Už v říjnu 1950 napadl ve vyšších polohách Šumavy sníh. Těmito povětrnostními vlivy byl značně ztížen dovoz materiálu vozidly. A to byl jen začátek dalších překážek.

Rota Smrčina se svojí nadmořskou výškou 1 170 metrů se stala vůbec nejvýše položenou rotou Volarské brigády. Útvar měl být vybudován v lese na svazích šumavské hory Smrčina (1 338 metrů nad mořem), pouhých 600 metrů od státní hranice. Doprava materiálu, výstavba roty, k tomu ještě střežení hranice a zadržování narušitelů, od října 1950 až do května 1951 ležel pod Smrčinou sníh, po tání sněhu zde bylo bláto. A to byl jen začátek dalších překážek, které se musely den co den překonávat.

V květnu 1951 byly již dvě budovy roty schopné používání, nicméně na budovatele útvaru čekala ještě spousta práce na konečné úpravě budov a okolí. Na konci srpna 1951 bylo rozhodnuto o přestavbě spodní budovy, protože hrozilo její zřícení. O rok později, v říjnu a listopadu 1952, se baráky UBA přestavovaly znovu.

Jak vypadal první den na stavbě pod Smrčinou? O tom více již kronika pohraničního útvaru (celá výstavba je publikovaná v knize). „Bylo to dne 16. listopadu 1950. A již prvý smrk se vysoko zvedal k obloze, padá s rachotem k zemi. O chvíli později druhý, třetí a tak to jde po celý den. V poledne při ohni je v několika minutách sněden studený oběd, v rychlosti vykouřena cigareta a již opět svírají ruce sekery, aby její ostří zaseklo se do dalšího stromu, který má již svůj život předem ukončen. Ten večer, kdy prvně odchází soudruzi zpět dolů, kde na ně čeká teplá večeře a nocleh, ten večer cítí, že snad přeci jen se lekali toho tmavého hvozdu marně. Odchází a ještě dlouho ozývá se nad pasekou, která svými čerstvými ranami svítí do šera, jejich hovor. Končí prvý pracovní den, nastává noc a zítra, zítra čeká nová práce. Zatím však sešli se již soudruzi dole na útvaru ku krátké pracovní poradě. Tak co soudruzi, půjde to? V krátké schůzce promlouvá velitel soudruh Pinc o vykonané práci a nanáší úkol na příští den. Hodiny ukazují 22⁰⁰, doznívá hovor a ti řečníci zanechali již svých šprýmů a nyní slyšíš jen klidné oddechování.“

V knize naleznete dobové obrázky z výstavby šumavských rot a konstrukční plánky tzv. UBA baráků.