Na světě je kniha, mapující regionální historii piva jihozápadních Čech
Pošumavská padesátka
Na světě je kniha, mapující regionální historii piva jihozápadních Čech
U piva jsme zvyklí na ledacos. Ale aby se tento nápoj stal nástrojem historického poznání, aby se stal průvodcem bádání po kategoriích jako jsou legislativa, ekonomika, průmysl, obchod či zemědělství v dávné minulosti, to se hned tak nevidí. A přece se stalo.
Sušické nakladatelství Dr. Radovan Rebstöck vydalo knihu Tomáše Cihláře nazvanou Pošumavské pivovary, která mapuje historii padesáti starých – dnes už neexistujících – pivovarů západního Pošumaví od A do Ž – tedy konkrétně od Albrechtic do Žichovic. Kniha stručně a přehledně připomíná historii vzniku piva klasickým „Již staří Sumerové…“, aby posléze rozpitvala genezi zlatavého moku na našem území. A tak zaznamenává například mílové právo ze 13. století, přináší výčet nejstarších pivovarů v Čechách a na Moravě (ten nejstarší prý vařil v Cerhenicích už od roku 1118) nebo se zabývá propinačním právem – tedy výhradním právem na výrobu a prodej lihových nápojů v určitém okruhu od. Tato výsada byla zrušena v roce 1869, kdy podle časopisu Šumavan vařilo pivo jen v Čechách 988 pivovarů. Zrušení výhod přineslo ostrý konkurenční boj, kterému podlehly ekonomicky špatně fungující podniky, celkový počet pivovarů prudce klesl a naopak začaly prosperovat velké a silné podniky. A právě v této době dynamického rozvoje celého pivovarnictví začíná autor knihy svoji sondu.
Tak například jeden z nejmenších pivovarů vařil v regionu jihozápadních Čech v Dolejším Krušci – vísce u Hartmanic o pár číslech. Například v roce 1711 se v něm uvařilo jen sedm sudů – tedy 17,5 hektolitru. Úplně vařit přestává před rokem 1890, od kterého budova slouží ke zcela jiným účelům: hartmanická škola tu zřizuje svoji expozituru.
V Hojsově Stráži zase podobně jako Chodové bojovali s Lomikarem, bojovali se šlechtou obyvatelé Královského hvozdu, kteří vykonávali strážní službu na hranicích. Měli totiž výsadu svobodně vařit pivo, což se samozřejmě místní vrchnosti nelíbilo a snažila se prosadit monopol svého – tedy dešenického piva. Boj o pivo tu trval celých 250 let, ale Králováci se toho svého moku nakonec přece jen dočkali!
Potupný konec zaznamenal pivovar v Kašperských Horách. Poválečný odsun německých obyvatel města a okolí jej připravil o žíznivé krky a k 1. říjnu 1947 zastavil činnost. Budovu pak dostala do pronájmu firma zabývající se výrobou ovocných šťáv.
Zajímavý produkt poskytoval malý pivovárek v Mačicích. Dodával pivo sekáčům a žencům při letních pracích, protože – jak se tradovalo – zdejší pivo dávalo sílu a chuť pracovat. A jak Tomáš Cihlář dodává, je škoda, že se nedochovala původní receptura do dnešních dnů.
Putování dnes už dávno zaniklými pivovary a pivovárky nabízí někdy až detektivní pátrání. Knihu provází bohatý dokumentační materiál, fotografie i kresby a je vybavena slovníčkem odborných pivovarských výrazů té doby. Víte například, že žejdlík není jen tak nějaké označení nádoby na pivo, ale že měl přesně stanovenou míru? Pravda, do dnešních dnů těžko použitelnou: obsahovala totiž přesně 
Autor také nezapře svého stejnojmenného otce, který býval vyhlášeným sběratelem zápalkových nálepek. Jeho sbírka měla skutečně světové parametry. Syn zase předkládá čtenářům katalog starých pivních lahví ze sledovaného regionu a kniha obsahuje také barevnou přílohu, která bohatě dokumentuje další pivní atributy té doby. Seznámíme se starými pivovarskými reklamními cedulemi například Měšťanského pivovaru v Sušici na Šumavě, s ukázkami starých pivních tácků mimo jiné z Kašperských Hor a také s celou sérií starých pivních etiket například na čachrovský Světlozdroj anebo černé stolní pivo z parostrojního pivovaru a sladovny v Klatovech. V publikaci nechybí ani ukázky pivních kovových známek, které sloužily k bezplatnému odběru piva.
Stodvacetistránková výpravná kniha pačejovského učitele Tomáše Cihláře je velmi svěžím a seriózním dílkem, které přináší mnoho zajímavých i objevných informací a nabízí i zamyšlení a srovnání z dnešní dobou. A konečně – můžeme jen litovat, že už nikdy nedojde naplnění úryvek básně, který kniha také přináší: Vytrunčíme všechny sudy, ze Železné jež jsou Rudy!
Publikováno se svolením časopisu Pivní magazín